Buoni in Sardegna

Paprsky slunce mě probouzí do dalšího krásného dne, otevírám okno a vdechuji omamnou vůni slané vody a všudypřítomného piniového lesa. Jemně probouzím syna, který se zase během noci přikradl k nám do postele, pohlazením po vlasech. Je čas vstávat. Nasnídat se, provonět dům čerstvou kávou z Mokka konvičky, připravit svačinu a doprovodit ho pár kroků na zastávku školního autobusu. Mezitím divoký kocour Mikeš a kocour Dyson konzumují první misky granulí tohoto dne.

Je leden, azurové nebe a příjemný vzduch přesto láká k projížďce na kole. Výhledy na nekonečně modré moře se ani po roce bydlení v našem domku ne a ne okoukat.

Ještě před rokem bylo vše jinak. Oba jsme s manželem chodili do práce. Já jako projektová manažerka v korporátu a on jako cyklo-mechanik. Náš hyperaktivní syn chodil na klasickou základku, kde se mu stále nedařilo zapadnout, ať už mezi učiteli, tak i mezi spolužáky. Často ho po ránu bolelo břicho, jak moc se netěšil do třídy, kde byly samé problémy.

Žili jsme v bytě v Rakovníku, kterému dominuje vysoký komín z továrny na výrobu pracích prášků a z něho se valící oblak páry. Tím, že se Rakovník nachází v dolíku, častým jevem je inverze přes zimní měsíce a často šedivé, depresivní počasí. 2x do roka se nám podařilo vyjet někam na dovolenou, která měla ideálně spojení Itálie a sportu.

Poté, co jsme jednou odjížděli z Lago di Garda, tak se nám oba s manželem sevřelo srdce a syn se dokonce rozplakal, že už musíme jet domů. Stále silněji mi docházelo, že já už se nechci pořád z dovolené vracet do města, kam se ani moc netěším. Já chci na dovolené „žít“.
Jsem přece projektový manažer, takže proč toho nevyužít a nepojmout svůj na první pohled nedosažitelný sen jako projekt? Vždyť to přeci nemůže být tak složité anebo ano?

A tehdy to začalo, nejdříve asi měsíc a půl dlouhou a napůl pracovní dovolenou na vybraném místě v Itálii. Tam jsme, co 14 dní měnili místo bydliště, abychom si lépe ujasnili, co chceme. A teď jsme tady, žijeme na Sardinii v domečku u moře.

A protože jsme si nedávno procházeli tímto složitým procesem, veškerým papírováním, úřadováním, zařazením syna do místní školy atd., ráda bych se podělila o svoje znalosti a zkušenosti formou eBooku. Strávila jsem totiž měsíce komplikováním hledáním informací na internetu a nikde to není zpracováno tak důkladně, jak si to představuji já.

O čem chci vlastně psát? O tom jak to udělat krok za krokem s veškerými detaily. O tom, jaké jsou rozdíly mezi Českou a Italskou základkou a na co je třeba dítě připravit. Ale také o našich výletech, o poznávání Sardinie, o kole, o běhání a turistice po ostrově. Prostě o životě v Itáli :-).